Asterionské střípky na Blog.cz

Krize, která mohla v poříčí Durenu vypuknout, byla naštěstí zažehnána. Osvobozený Bourbon, mág Fernet a nová posila za nezvěstnou Anku - šamanka Pergola, společně sledovali, jak žoldnéřská armáda v čele se Srubem Gonduličem pochoduje na jih. Tam se také měli se svým zaměstnavatele setkat na tvrzi Raglatica. Ale ještě předtím zde ležela jedna záležitost. A to podmínka mírových jednání, kde bylo stanoveno, že družina zlikviduje nebezpečného trolla řádícího v knížectví Tři zuby.

Po posilnění v hospodě, kde se seznámili s opilcem Hlavsou se postavy koňmo vydaly na jihovýchod, kde ve vesnici Nesmělov navštívili hospodu (jak jinak). Ta se jmenovala Černá dýka, údajně proto, že onu dýku vystavenou nad krbem zde zapomněl nejlepší šermíř Asterionu - Mortus Černý. Ve vesnici byli i obyvatelé trollem zničené osady Dolokámen, kteří tvrdili, že značnou část vesničanů uvrhla stvůra společně se svými gobliními pomocníky do zajetí. To jak trojice hrdinů slyšela, začala dumat a vymýšlet nějaký dobrý plán, jak na trolla a jeho grupu.

To nakonec vyústilo v to, že se Fernet odhodlal povolat stvůru ze světa stínů. Za pomoci Bourbona a něco své krve přišel skrze stínovou bránu avalar. Mocný a arogantní bojovník, toužící po slavných činech. Následovala domluva, kde se Bourbon a Fernet uvolili za avalarovu pomoc zaplatit svými dřívějšími vzpomínkami a hrdinskými skutky. Po nutném odpočinku, vyrazila druhý den ráno rozšířená družina na trolla.

Toho nebylo těžké najít, neboť avalar celou noc pročesával okolí a šel tedy na jistotu do obsazeného dolu. Goblini zde po jeho nočním lovu nebyli a tak zanedlouho celá skupinka stála tváří tvář děsivému monstru. Jako správní hrdinové se však nezalekli a zpoza avalara začali na trolla házet dýky a střílet šípy z kuše a luku. To zabralo víc než dobře, protože i když se troll dokázal regenerovat, jeden potřené šípy, jenž vysílala Pergola, dávaly mohutnému tvoru dost zabrat. Nicméně i on zaútočil a avalar skončil s promáčklým brněním a Fernet na zádech. Jeho kyj byl totiž opravdu drtivý. K vážnému úrazu ale nakonec nikdo nepřišel, Pergola mistrnou střelou ukončila trollův život, což definitivně potvrdil avalar, jenž probodl jeho trojité srdce. Na závěr čekali mágova havrana velké hody na obrovských očích a avalar si užil svou chvilku slávy, když osvobodil zajaté vesničany.

Další hrdinský skutek družiny byl dokonán!

Jarní vánek na Taře jen nepatrně rozechvíval praporce Gonduličů. Pod baštou Žraločí zub přebývalo jejich žoldnéřské vojsko a vrchní velitel - Srub Gondulič si marně lámal hlavu, jak z hradního vězení dostat dobrodruhy mající lék pro jeho lásku a nepopudit ještě více proti sobě durenská knížata. Už teď se u lůžka bezvědomé Wandy ze Šerova, kde pravidelně sedával, kupila řada ostrých dopisů od místních pánů i sousedních vládců. Zdaleka nejhorší však byla zpráva o Lvu Ljukanovci. Místní vládce se neobtěžoval plýtvat pergamenem a raději sebral koho mohl a s dobrými dvěma stovkami vojáků vyrazil na pomoc svému bratrovi. Všechno nasvědčovalo tomu, že žoldnéřská armáda Gonduličů, původně určená k dobytí Maebronu, bude nakonec donucena vykrvácet v bitvě se svými sousedy. Zřejmě v předtuše budoucích velkých hodů se okolo Žraločího zubu slétávalo stále větší množství havranů. A někteří z nich byli dokonce tak drzí, že často zalétali až k oknům hradního vězení. Podobně jako Srubovy myšlenky.

Dveře vězeňské cely se otevřely a dovnitř byla mrštěna útlá postava mladého elfa. Tvrdě narazila na zem, ale prakticky vzápětí vyskočila na nohy a začala bušit a kopat do dveří. Po chvíli se elf uklidnil, zkusil zazpívat několik cizokrajných slov, ale očividně se nedostavil očekávaný výsledek, protože začal opět mlátit do dveří a nakonec se slovy "zasraný magický odstínění" se svalil na hromadu hadrů. Alespoň si to myslel.

"Co to děláš, kreténe?!" ozval se poněkud vyšší hlas zatímco elf vyskočil jako když ho střelí. "Nevidíš, že tu spím?!"

"U Khara, je tu tma jak v ranci. Jak mám vidět nějakou lidskou čubku!"

"Lidskou? Co si sakra myslíš! Že jsem jak ty nedokonalý čůzy dole ve vsi?"

"Jo, přesně to si myslim!"

"Hovado!"

"Štětko!"

Náhle elf zalapal po dechu. Světlo z vycházejícího slunce dopadlo na tvář jeho spoluvězeňkyně a odhalilo tak špičaté uši a sličnou tvář, byť poněkud strhanou únavou.

"Ehm..." začal a raději si odkašlal. "Tak dovol, abych se ti omluvil a raději se představil. Fernet jméno mé a musím vyjádřit uspokojení nad tím, že jsou zdejší vězeňské cely smíšené. Opravdu pokrok oproti jiným zařízením, takže raději nebudeme otálet a já se podívám jestli jsem tě tím pádem na tebe nějak neporanil a kdybych znovu náhodou upadl tvým směrem..."

Více nestačil elf říct, neboť k němu dívka přiskočila jako kočka a tvrdě jej narazila na stěnu. Než stačil Fernet jakkoli zareagovat, zasáhlo jej ostré koleno do ne zrovna důstojných míst.

"Jmenuju se Pergola" pronesla elfka medovým hlasem. "A také si myslím, že spolu budeme skvěle vycházet. Co říkáš?"

Na zemi se svíjející Fernet jen protočil oči v důlcích a v duchu si pomyslel, že horší rasa než elf asi neexistuje. Nebo alespoň elfí ženská.

"No a pak už jsme ho jen poslali proti těm malejm skřítčím hajzlům, on nám vrátil krolla a my zdrhali co to šlo. Pravda, chvíli nás pronásledovali, ale jak jim naše čarodějka zapálila pár těch stromů, rázem měli mnohem jinačí starosti. Chápeš? Utíkali jsme jakoby nám hořelo za patama a ono fakt hořet začalo!" dokončil Fernet své vyprávění a změnil nepohodlnou polohu na dlažbě.

"Zajímavý" utrousila elfka a dál se snažila dívat z okna na zář ohňů pod hradem.

"Slyšelas vůbec, co jsem povídal? Vyvolal jsem sekáče!" zdálo se, že elf je poněkud zklamán nedoceněním jeho "hrdinských" skutků ze strany své spoluvězeňkyně. "To nedokáže jen tak někdo!"

"Jo. A taky si už říkal, že sis to u něj dost zavařil. Takže sklapni, protože představa, že se tu teď někdy objeví příšera ze stínového světa, aby si s tebou vyřídila účty, mi na klidu moc nepřidává. Radši spi a snaž se nechrápat tak jako včera."

"Jseš na mě dost hnusná, abys věděla. Snažím se ti tu zpříjemnit dlouhý pobyt a jediný čeho se mi neustále dostává, je tvé odsekávání. Za ten začátek už jsem se snad omluvil. Což se o tobě říct nedá." dodal Fernet a promasíroval si při té vzpomínce rozkrok.

Pergola si povzdychla. "Dobře. Omlouvám se."

Elf se rázem napřímil do sedu. "Vážně? Tak to je skvělé! Takže teď můžeme..."

"Ani náhodou!"

"Chtěl jsem jen..."

"Ne!"

Fernet se zachmuřil a opět si lehl. "Nevím, jak to tady s tebou vydržím. Můžeš už konečně taky říct něco o sobě? Jak si se sem vůbec dostala?"

"Když ti to řeknu, budeš zticha?"

"Možná."

"Pche" odfrkla si Pergola a začala vyprávět. "Asi to všechno začalo tenkrát v Tarosu. Byla jsem v hospodě U Kelni a fangle ještě s jedním elfem. Byl ti dost podobný, takže mu budu taky říkat Fernet..."

"Cože?" ozval se pravý Fernet.

"Mám přestat?"

"Nene. Jen povídej. Poslechnu si, co dělal ten druhý Fernet."

"Hrál o prachy s nějakým Brožem, který se nám už několik dní posmíval, že nemůžeme dostat povolení od Orlích poutníků na průzkum arvedanských ruin za městem. Byly to naše poslední peníze. Pravda neprohrál, ale ani nevydělal. A tak mě přepadaly samé chmurné myšlenky, když tu si k našemu stolu najednou přisedla samotná Orlí poutnice. Brože odehnala a představila se jako....

"Tarkila. A jsem vrchní vyšetřovatelkou v Taroské doméně. Slyšela jsem, že sháníte povolení k prohledávání ruin za městem. Platí to stále?"

Nemohla jsem uvěřit svým uším a tak jsme společně s Fernetem jen rychle zakývali hlavou a následně si domluvili podrobnosti platu, zálohu i co se vlastně od nás očekává. Na druhý den ráno jsme vyrazili k místu, kde pod nenápadným balvanem měl být vchod do dávné alchymistické laboratoře.

Fernet: ,,Změňte ho na dřevo, a potom ho rozmlátíme rukama. "
Diego: ,,Kdes to viděl, rozmlátit dřevo rukama? "
Fernet: ,,V Kill Bill to šlo. "
Namtar: ,, Tam to bylo hustý. "

V podzemní říši v zemi pidimužíků (feriové - poznámka PJ)
Hevren Diego: ,,Vyrobili to lidi, kteří vypadají jako já. "
Člověk Gotrek: ,, Ne! Vypadají jako já. "

Diego u bábi kořenářky
Diego (hevren, bojovník, neznaboh): ,, A ty to tu máš v soukromém vlastnictví? "

Při souboji s nesmrtelným pirátem Hrkošem.

Bourbon: ,, Podoba stromu! " (druid se rázem proměnil v břízu)
Diego: ,, Hrkoš vezme pilu a jdeš do kytiček. "

Souboj s ještěrem
Fernet: ,, Cítím, že jde na nás. Běžte na ní! "

Po výbuchu prachu z bezcenné misky na, kterou Fernet musel sáhnout.
Diego: ,, Kdyby tady bylo hovno, tak ho někdo vezme. "

Fernet: ,,V pohodě. Na myšlení jsem tu já. "

Diego: ,, Když nebudeme házet prášek, tak se nám nic nestane. "

U začátku vratkého mostu, po kterém se vydal Burbon.
Fernet: ,,V nejhoršim na tebe Bourbone sešlu levitaci. "
Diego: ,,Ty jí máš? "
Fernet: ,,Ne. Proč? "

Uvězněni v čase a prostoru příšerou ze světa stínů.
Diego: ,,Teď už to bude jenom dobrý. "

Hned na první pohled bylo jasné, kdo sem patří a kdo ne. Starý pán Gondulič, jako vždy zachmuřený a nepřístupný, seděl v čele stolu a jeho mohutná postava dominovala celému osazenstvu. Po pravici mu seděli Glovač a Danilo, jako vždy oblečení podle poslední rilondské módy. "Jen si to chlapci užijte" pomyslela jsem si. "Na hranicích Dračího království tolik místa pro parádu už mít nebudete." Idylickou část jídelního sálu jsem doplňovala já a Srub. Můj milý ještě pořád nesl drobné známky ze zajetí pirátů, ale i tak vypadal jak se sluší a patří na knížecího syna. Přála bych si mít jeho klid, protože těsný korzet mi byl značně nepříjemný. Zlaté brnění. Už abych zase byla na hranici a drtila Zylovo skřety.

Naopak druhá půlka stolu byla to nejdivočejší, co dneska Tara může nabídnout. Tři lidé, o jejichž původu jsem přinejmenším pochybovala, neposedný skřítek, hevren s trpasličí sekerou ("Tak tohle smrdí opravdu malérem") a elf, který kdykoli se podíval na můj korzet, přepadla mě náhle chuť, praštit jej něčím tvrdým mezi oči. Začala jsem se proto raději rozhlížet po výzdobě sálu a se spokojením jsem si uvědomila, že na stěnách dominují zbraně. Na starého pána bylo vždycky spolehnutí. Podívala jsem se na něj a usmála se a on mi úsměv oplatil. Při tom pohledu mě však i v parném dni zamrazilo. Jak zareaguje na Srubův návrh?

"Ještě jednou děkuji pánové za záchranu syna," vloudil se do mých myšlenek hlas Srpka Gonduliče. "A doufám, že vám u nás bude chutnat."

"Týhle verbeži?" ozval se opět můj vnitřní hlas. "Sežerou na co přijdou a ještě budou chtít nášup s sebou na cestu." Vzápětí jsem se zastyděla. Koneckonců zachránili mému milému život a není to až tak dávno, co mě komtur Draponir vytáhl z Levořečí.

A tak jsem sledovala, jak se naši hosti ládují antilopími běhy pokapanými citrusovou šťávou nebo pravým borůvkovým koláčem. Právě chvíle po dezertu jsem se obávala nejvíce a jediný pohled na Sruba mě utvrdil v tom, že on také. Límec měl celý zpocený, přesto se zdánlivým klidem vyprávěl svým zachráncům o rozhodnutí jejich rodu, vyvázat se z lenního vztahu na Vratičích a přesídlit na Taru.

"Říkal jste ale, že máte pro nás máte nějakou práci." přerušil Srubovo vypravování hevren. Taková netrpělivost. Není divu, že Canthie byla obležena. Rychle jsem zatřepala hlavou. Moje myšlenky se dnes rozutíkaly nějak rychle.

"Ano" odpověděl Srub a nervózně se podíval na starého pána. "Jak už jsem říkal, zde můj otec, právě získal darovací listinu na území jižně od Sinwarského knížectví, a tak máme konečně oficiálně založeno své knížectví. Lidé mu říkají Horní, protože leží na horním toku Durenu. Ale je tam ještě spousta práce. Pomáhat vesničanům s výstavbou vesnic, vyčistit území od příšer a prozkoumat ruiny. A v neposlední řadě chránit zemi před Zylovými skřety. Spousta práce pro schopné lidi, kteří tak můžou získat moc i titul."

Mezi dobrodruhy to zašumělo viditelným zájmem a okamžitě se začali vyptávat na výši platu a jiné výhody. Srub jim jasně a věcně odpovídal, a když zodpověděl veškeré jejich dotazy, otočil se na svého rodiče: "Doufám, že mé rozhodnutí, otče, respektuješ a schvaluješ."

"Respektovat? Schvalovat?" ozval se ostrý hlas pána domu. "Dal jsem tobě i tvým bratrům volnou ruku, co se týče verbování vojáků a dobrodruhů do našich služeb, tak nevím, proč se mě ptáš a už vůbec netuším, proč si je musel tahat na oběd, když víš, kolik teď máme všichni práce." slova ještě chvíli rezonovala ztichlou místností a dobrodruzi se tvářili rozpačitě. Já na tom však nebyla o moc líp a to moje chvíle měla teprve přijít. A Srubova také.

"Já...vím." začal můj milý váhavě. "Ale oni mi zachránili život a tuším, že by mohli být základem velké operace.

"Jaké operace?" ozvalo se hned z několika stran.

Srub se nadechl. "Chci dobýt pro náš rod hrad Maebron na jižní hranici našeho knížectví. Byl by to důležitý opěrný bod země a to mi dozajista potřebujeme a ….

"Děláš si prdel?" hlas Srpka Gonduliče otřásal zdmi a kníže se dokonce postavil. Léta budujeme naší novou zemi a ty ji chceš zničit náhlým útokem na skřetí hrad? Tak to teda prrr..." Zvedl se starý pán od stolu a odešel do kuřáckého salónku, kde prásknul dveřmi. Hned za ním běžel Srub a vykřikoval své argumenty. Já tiše počítala do dvaceti, a nakonec i já vstala a šla pomoci Srubovi v přemlouvání knížete. Vše šlo po dlouhém rozhovoru ale nakonec hladce. Já slíbila (Ach ta chvilka, kdy jsem to předříkávala zamračenému Srpkovi) dodat obléhací materiál ("Už vidím ksichty výstrojního a mistra obléhatele) a zhruba stovku rytířů. Srub chtěl po otci uvolnění dalších financí na verbování žoldáků. A nakonec je dostal!

"Nes si mé požehnání synu, snad je ti to sedmnácti bohy souzeno. A já se budu modlit, abychom nevyprovokovali nepřítele. Ale když je na tvé straně lady Wan, tak se snad nemůže stát nic hrozného. A vy," podíval se na družinu. "Vy ochraňujte mého syna, jak jen to půjde."

Ozvalo se sborové mumlání a mé jasné "Ano, pane." Srub teď přímo hýřil dobrou náladou a pozvedl svou číši: "Tak na dobytí Maebronu!"

"Na dobytí Maebronu." a všude se ozvalo cinkání sklenic.

Po dvouměsíčním výcviku se družina srazila v severním Rilondu, v hospodě Pěna Y´bu. Místní hostinský neměl pochopení pro Bourbonovo kouzelnické kejkle a důrazně ho varoval, aby se o nic takového znovu nepokoušel. Svými čáry však upoutal pozornost drobného muže, který ke stolu družiny přistoupil a po kontrolní otázce předal družině vzkaz od Sruba Gonduliče. V tom je jejich zaměstnavatel žádal, aby pomohli jeho známemu - správci lázní Ljukešovi.

Postavy se tedy do lázní, ležících hned vedle nebezpečné čtvrti Ďolík, daly a našly zde bezradného správce. Důvod byl zřejmý - všechna voda v lázních byla jasně červená a i když nebyla nebezpečná, nikdo neměl zájem se v ní koupat. Ljukeš nabídl 200 danérských tolarů, pokud družina tento problém vyřeší.

Dobrodruzi se proto ihned vydali do systému potrubí a filtrační místnosti, ale nic nenašli ani poté, co Ljukeš zastavil vodu přicházející z řeky Y´b a Bourbon celé potrubí prolezl (vrátil se notně oslizlý a s rozedřenými koleny a lokty). Dlouho tedy pokračovalo hledání v lázních, ale k ničemu nevedlo, takže se nakonec pátrači vrátili do hospody.

Ráno je hostinský upozornil, aby si lépe hlídali dámské návštěvy, které k nim v noci chodí. Diego si myslel, že se jedná o nějakou jeho ctitelku, ale ostatním to bylo pěkně podezřelé. Rozhodli se proto zjistit o ní něco víc. Vyrazili dokonce do Ďolíku (kam je nanavigovala stará prostitutka Gerta), kde se střetli s rasistickým gangem Roháčů. Poté, co jeden z nich skončil slepý a dva Diego doslova rozpůlil, se vzdali a utekli pro kámoše. Těch se během chvilky shromáždila velká kupa a tak to byla družina, kdo rychle opustil pole.

V lázních chtěli najít správce Ljukeše a zeptat se jej, zda-li neví něco o té neznámé mladé dámě, ale ten nebyl k nalezení. Nakonec se družina v luxusním hostinci Mořská růže dozvěděla, že Ljukeš si domluvil soukromý salónek na půlnoc a strážní u dveří hevrenu Diegovi sdělili, že na správce lázní čekala venku jakási zahalená dáma. Po návratu do lázní, kde již Ljukeš byl, se vše přímo z jeho úst potvrdilo. Mladá holka mu prý nabídla, že dokáže odstranit tu strašnou barvu z jeho lázní. Družina neskrývala svou nedůvěru, a tak jí správce nabídl, ať do hostince jdou také a jsou pro jistotu poblíž.

Tak se také stalo a navíc Fernet se zneviditelnil a schoval se přímo do salónku. Byl tak svědkem toho, jak ona holka, ve které poznal jednu z nedávno zachráněných panen, nabízí vyčištění lázní výměnou za to, že dobrodruzi půjdou s ní. Ljukeš přivolal postavy a po delším rozhovoru nakonec družina souhlasila, že beze zbraní půjde za Saruší, jak se ona dívka jmenovala. Ta je pak zavedla na kraj Ďolíku, do jednoho domku, ve kterém byl skryt vchod do podzemního chrámu Ynar Rút - bohyně tisíce pokušení.

Zde byly obrovské orgie, kterých se Fernet a Diego zúčastnili, a to i přes to, že například Fernet věděl, že krásky zde přítomné mají vždy nějaký defekt (hrb, strupatý krk, kopyto či ocas apod.). Bourbon a Namtar se vydali do zvláštních dveří naproti vstupu a zde potkali vskutku nejnádhernější ženu, jakou zatím měli možnost vidět. Něco je ale odrazovalo od ní a to se také vyplnilo, když se přeměnila na bestii s křídli a drápy a začala bojovat s postavami.

Vzhledem k tomu, že byly neozbrojené, musely se spoléhat na čáry, a pak už jen na své pěsti. Namtar sice volal o pomoc, ale chvíli to trvalo než se Diego a Fernet odpoutali od milostných hrátek. Když přiběhli, měl už Namtar nějaký škrábanec a hlavně společně s Bourbonem musel čelit podivným kněžským zázrakům. Jejich obětí se stal také Fernet, kterému kněžka přičarovala slizký ocas. Nakonec se však družině podařilo jí udolat a ve vedlejší místnosti narazili na čtyři kněžky, které se modlily k jakémusi krystalu, jenž vydával záři do stropu. Ten rozbili, schodištěm a tajnými dveřmi se dostali do filtrační místnosti a když zjistili, že voda je konečně čistá, mohli si jít i pro zaslouženou odměnu.

Poté se na základě dopisu od Sruba Gonduliče rozhodli vydat do pevnosti Dva bratři, která se tyčí pár mil na jih od Rilondu. Zde se mají setkat s ním a s Wandou ze Šerova.

Zasílám nabídky pro hraní v různých koutech Asterionu. O výběru lokace se dohodněme na FB. Je to určeno pro ty, jenž nejedou na tábory a chtějí hrát dračák. Vytvoří se nové postavy. Ke hraní těch starých se vrátíme až na začátku září.

Dobrodružství v zemích, kde vládnou drakolidé, skřeti a jejich vládce Khar Démon. Složitá směsice národů, jazyků a intrik, kde je snadné pohádkově zbohatnout, stejně jako je možné z minuty na minutu zemřít bez sebemenšího důvodu.

Detektivní dobrodružství odehrávající se na tvrzi Dub, jenž leží na území spravovaném Orlími poutníky. Krom podivné vraždy zde dojde i na politiku.

Na severu Tary, mezi džunglí a mořem, se keledorští kolonisté snaží urvat co největší bohatství z obou těchto světů. V centru dálavy, bohatém a pyšném Erinu, se pak bez ustání točí veliké peníze a souboje na kordy jsou zde na denním pořádku.

Arcimistr univerzity magie v Albireu - Alwarin Bílý, jeden z nejmocnějších kouzelníků Asterionu, se chystá jít na odpočinek. Ještě předtím však hodlá předat své znalosti tomu nejnadanějšímu z mladých kouzelníků. Do Albirea se sjíždějí zástupci těch nejvěhlasnějších magických škol na Taře, každý se svojí družinou pomocníků, aby se utkali v obřím a náročném turnaji.

Dobrodružství, kde byste hráli za postavy na vysoké úrovni. Pátrání po bájném artefaktu horských skřítků, které družinu zavede k trpaslíkům do Khelegových hor, k elfům do Červeného lesa, ke skřítkům do Zlatého lesa, multikulturního Minkornu a do jedné z největších bojových zón současnosti, do Lesa padajících stínů, kde se střetávají zájmy všech ras.

Občas se stává, že člověk se vzbudí pozdě. Když je to o pár minut, tak to tolik nevadí, ale pár hodin to už může být velký problém. A co když někdo spí rok? Přesně to se stalo družině, která byla po dvanáct měsíců nedobrovolným hostem myšlenkové bytosti saheiry.

Naštěstí pro ně, je saheira vyhodila za Zelanskými vrchy, a tak mohly postavy putovat zamýšleným směrem k Rilondu. Nedošly ale daleko, protože narazily na domek kořenářky a po krátké příhodě, kdy Tarvika šktila zmije, je vpustila dovnitř na čaj, kde se dozvěděly nějaké novinky (například, že Canthia je obležená). V podvečer se chystaly odejít, ale opět neurazily mnoho kroků. Do cesty se jim připletla skupinka pirátů, pronásledujících mladou dívku. V našich hrdinech se ozval pud ochranitelů a hodlali dívku bránit, i přes to, že stály proti Hrkošovi, kterému se přezdívalo "Nesmrtelný". Jak družina o něco později zjistila, neměl tuto přezdívku bezdůvodně.

Zpočátku to ještě vypadalo, že se dobrodruzi se severskými piráty dohodnou (dívka byla panna a postavy její osud netrápil nebo navrhovaly odstranit stav, který jí tyto komplikace způsobuje), ale Gotrek zasáhl jednoho z pirátů šípem do ramene a veškerá diplomacie šla do háje. Barbaři naběhli do družiny a začal boj, ve kterém však družina (i díky čárům Ferneta) získala převahu. Do boje se však vložil Hrkoš, který bleskurychle zlikvidoval Tarvika a na Bourbona se nevrhl jen proto, že se druid rychle proměnil ve strom. Každopádně během souboje Namtar i Diego zjistili, že se Hrkoš překonat dá, ale ne zabít. Proto družina opět přistoupila na vyjednávání a dohodli se pannu přenechat Hrkošovi.

Společně s ním zamířili do tábora pirátů a zde zahlédli i uvězněného šlechtice. Protože z toho koukaly prachy, jakmile piráti v noci napadli vesnici, přesunula se družina do jejich tábora a osvobodila jej. Srub Gondulič, jak se mladý aristokrat jmenoval, ještě osvobodil uvězněné panny a začal útěk. Ten se zdařil i přes nepříjemné setkání se starým známým sekáčem, který chtěl šáhnout na život Ferneta a Namtara, ale stále byl vázán smlouvou vyvolání. Každopádně slíbil, že se pokusí z této smlouvy vyvázat. Z rozhovoru také vyplynulo, že za Hrkošovou nemrtelností stojí on. Vyrval mu totiž srdce a to přeměnil na kámen, který se musí dvakrát ročně zalít krví sedmi panen. Po tomto nepříjemném setkání se družina dohodla se Srubem na setkání za tři dny v Rilondu.

Z tohoto setkání vzešla nabídka práce pro rod Gonduličů a také možnost dobývání hradu Maebron. Družina po chvilkové diskuzi na obě možnosti kývla. Navíc byla spokojená, neboť dostala za záchranu Sruba finanční obnos, který ještě více přilepšil jejich měšcům, již tak zatíženými penězi díky prodeji lintiru.

Družina se utábořila po několikadenním pochodu na konci Dlouhého průsmyku. Čekal jí těžko předvídatelný sestup do gobliních jeskyní, na jejichž konci snad již bude čekat území Západní dálavy. Hlídka u ohně však usla a všem dobrodruhům se zdálo, jak je pohlcují přívaly země.

Probudili se v obrovském jeskynním dómu, který díky podivnému mechu matně zářil.Z toho vedlo několik cest, přičemž u každé byl nějaký nápis. Některé se podařilo družině přeložit, jiné ne. Přesto neváhala a dala se do průzkumu.

Lesy Země klidu - Cesty domů si žádá, zpět mezi svůj lid, je již znaven a strádá, hledá kudy jít.

Po několika krocích do této chodby se družina náhle v oslnivém záblesku přenesla na jakousi lesní cestu, kde panovalo chladné podnebí a byly vidět i jehličnaté lesy. Elf Fernet správně vytušil, že se jedná o Zemi klidu na Lendoru. Místo, kde původně žili všichni elfové. Když družina zjistila, že sama příroda jim brání opustit cestu (stromy se vždy shlukly k sobě), vyrazila severním směrem. Odtud zněla podivná melodie píšťaly, která některé postavy dokonce uspala. Hrál na ni Tangar. Elf z Lendoru, který strádal ztrátou svého amuletu. Ten kdysi získal od svého bratra Roena (jednoho z legendárních Tří čarodějů) a i díky němu vyjednal příměří mezi trpaslíky a elfy. Družina tak vytušila, že se zároveň ocitla i v minulosti. Nicméně se rozhodli, že amulet zkusí najít.

Vyrazila po lesních cestách na různé paloučky, ale amulet dlouho nemohla najít. Za to se postavy střetli se zákeřným mokřanem a zuřivou gorgonou. V jednom jezírku pak konečně nalezli amulet a rychle jej donesli Tangarovi. Toho pak doprovodili k šedému skřítkovi San Žinovi, který Tangara odvedl pryč (skrze díru ve stromu) a družinu varoval, ať si dává pozor na Saheiru a snaží se z ní najít cestu pryč. Říkal ještě, že to možná nebude tak jednoduché, neboť saheira s nimi možná má ještě nějaké plány. Družina také prošla dírou ve stromu a ocitla se opět na křižovatce.

Podzemí Derteonu - Chtivost a lačnost bohatství, opatrnosti ho zbavily, touha a poznání tajemství, do vězení chladného jej přibily.

I zde se po pár krocích objevil záblesk a družina byla přenesena do dokonale opracovaného podzemí. Po dlouhé chvíli, strávené před branou se dvěma lvími hlavami (z nichž jedna kousla Bourbona), příšli moudří dobrodruzi na to, že je třeba dotknout se obou hlav najednou. Ocitli se v osmiboké místnosti, kde byl masivní rubín, tři teleport, podstavec s knihou a čtyři destičky (z různých kovů) s úzkým otvorem. A ještě postava člověka zamražená v krystalu. Tato postava se zároveň dotýkala rubínu a tento výjev odradil všechny přítomné od toho, aby si na rubín šáhli.

Rozhodli se vyzkoušet teleporty. Hned ten první je přenesl do místnosti plné kamínků, kde se pod sochou Paní země - Mauril, nacházela celá ředa předmětů, především měďěná dýka, jehlice a miska z prachem. Právě poslední věc vzal Fernet (ale až poté, co družina přemohla podivnou myšlenkovou bytost - Uk´sek´numbu) a foukl do ní. Následná exploze poranila všechny přítomné a družina byla na elfího čaroděje nějakou chvíli nakrknutá.

Z hlavní místnosti se postavy přesunuly teleportem na skalní hranu, z které na druhou stranu visel visutý most. Právě tam se nacházela socha Siarona a také stříbrná dýka. Právě o tu šlo, neboť postavy už tušily, že je bude třeba zasunout do podivných destiček v hlavní místnosti. Skřítek Bourbon byl pro svoji lehkost vybrán jako ten, kdo první přejde po mostě. Hevren Diego se odhodlal jej jistit lanem, ale je jedině dobře, že Bourbon nikde nespadl, protože hevrenovi uzle byly katastrofální. Skřítek sebral dýku, nevšímal si lintirového meče zabodlého do kamene a po krátkém rozhovoru se sokolem (jenž mu sdělil, že je v arvedanském městě Derteon), proběhl teleportem a ocitl se v hlavní místnosti. Družinu pak překvapil zezadu.

Poslední teleport zavedl družinu do ohnivého pekla jedné místnosti, a tak pro garenovou dýku běžel pouze samotný Namtar. Bleskově prokličkoval mezi syny ohně a skočil do teleportu na druhém konci místnosti, aby se vzápětí ocitl v místnosti plné vody. Zde z rukou Paní vod - Dunril sebral lintirovou dýku a plavil se do teleportu. Co se dělo dál, ví jenom Namtar, nicméně se vynořil v hlavní místnosti ze dveří se lvími hlavami a byl značně poraněný. Družina jej i sebe dala trochu do kupy a vyspala se. Poté zasunula dýky do otvorů a polapená člověk byl na svobodě. Představil se jako Plaveňan Svajko Temiš a děkoval za záchranu. To už ale nastal záblesk a družina byla zpět na křižovatce.

Ulice Thurgu - text v arvedanštině se družině nepodařilo přeložit

V zaprášené místnosti, kde se družina objevila, se Namtar rozhodl ozbrojit židlí. Využíval jí i k častému sezení (zéjména když se družina zastavila, aby naslouchala). Ocitli se v jakémsi bývalém hostinci, z kterého se dostali na náměstí jim neznámého města. Byla zde velkolepá a monstrózní architektura a Fernet nadhodil myšlenku, že jsou v nějakém arvedanském městě. V dálce dokonce viděli davy Arvedanů, jak se snaží přes oddíly vojáků dostat do centra. To však bylo velmi chmurné a na domech stálo "Thurgský fantóm". Pouze na střed náměstí, na fontány, dopadalo světlo a tak se je družina rozhodla prozkoumat (až na druida Bourbona, který vyrazil na sever k jakémusi polorozbořenému paláci a tam v zahradách uviděl na stromech přibitou celou řadu domácích zvířat, které i po smrti cosi arvedansky ryčeli). Diegovi se tak podařilo u vonáty s dcerou vody objevit tajný vchod do podzemí. Je to snad v přirozenosti hrdinů či co, takže se družina do temných míst ihned vydala.

Dostala se tak do témné místnosti, kde byla přepadena jakousi zaaskovanou ženou. Ta beze zbraní zlikvidovala odpor družiny a začala se vyptávat co zde pohledávají (ač mluvila arvedansky, tak jí družina rozuměla). Po delším rozhovoru vyplynulo na povrch, že žena je Thurgský fantóm, který terorizuje obyvatelstvo tohoto města, jemuž vládne kněžna Linkone. Fantóm se postavám přiznal, že poslední dobou se necítí ve své kůži, má pocit, že není úplný a navíc jej ve snech navštěvuje žena z jeho přívěsku. Ten si družina vzala a rozhodla se po ní poohlédnout.

Jako další místo tedy zvolili palác, kde se nesetkali s žádnou příšerou, byť se domnívali, že nějaká musí být minimálně pod podivně se nadouvajícím kobercem. Dostali se až do pracovny Linkone, vládkyně Thurgu a celého Agrenského knížectví (1. knížectví založené Arvedany na sever od císařství). Zde se snažili poptat na dívku s přívěsku, a zjistili, že se jedná o Linkone za mlada. Navíc ona sama měla přívěsek stejný. Pod tíhou důkazů (osobní deník Linkone) se vládkyně Thurgu zhroutila a v dobře známé záři se družina vrátila zpět na křižovatku.

Aréna smrti a slávy - Pýcha a víra ve vlastní síly, spolu jí rozum zatemnily.

Do této chodby se družina vydala na naléhání Diega, který chtěl vidět hevrenské bratry. A vskutku. Sotva pominula záře, stály před arénou smrti a slávy. Obrovské gladiátorské arény, která je v hlavním městě hevrenů - Canthii. Vydali se dovnitř a byli svědky souboje Nameiry Sandre (hevrenské hrdinky) a neporazitelného měňavce. Nameira s hanbou utekla do kobek pro gladiátory a do centra arény vešla družina, chtíc tak zkusit své štěstí.

Jejím protivníkem bylo osm kostlivců, kteří s tichem (mrtvolným) a disciplínou vpochodovali do arény. Namtar, Fernet, Diego a Gotrek se na ně vrhli, ale boj to byl perný. Namtar byl kompletně obklíčen a jen pomoc Diega a jeho vlastní zuřivost mu pohli, aby nezemřel (a zásoba lektvarů taky hrála svou roli). První souboj družina přežila a Namtar s Diegem se stali miláčky davu. Alespoň prozatím.

Ve druhém kole se družina střetla s revanem - obřím bojovníkem ze světa stínů. Boj to byl tuhý a revan se smrtelně rychle oháněl svým mečem. Nakonec i tak družina zvítězila a především Diegovo jméno bylo opět vyvoláváno po celé aréně.

Družina tušila, že rozluštění úkolu ale nebude tkvět v zabíjení nepřátel v aréně. Zkoušeli mluvit s Nameirou, která neustále prohrávala s měňavcem, ale ta byla příliš hrubá a pyšná než aby s nimi mluvila. Gotrek jí proro vyzval na souboj do arény, kde si s ní promluvil, ale byl zabit. Jaký byl údiv družiny, když se o něco později objevil v aréně. Znovu šli za Nameirou a ta konečně svolila k tomu, že bude bojovat s družinou proti měňavci.

Ani tak nešlo o nic jednoduchého. Jejich protivník byl záludný a neustále měnil tvar. Přesto díky přesile a různým druhům zbraní se družině podařilo zvítězit, když Gotrek zasadil smrtící ránu. Davy hevrenů vybuchly nadšením a podivná záře přenesla družinu zpět na křižovatku.

Gropišský hřbitov - Smrt součástí je života, jedna druhé sestrou jest, kdo narozen byl na světě, k hrobu mu musí cesta vést.

Ponurý hřbitov, čerstvé hroby a mlha, mlha, mlha. Družina na tomto místě byla obezřetná a opatrně vstoupila do jakéhosi mauzoela. Zde spatřili nekromanta, jak pracuje s tělem Anku. Na stolech byly připraveny další těla. Těla s jejich tváří. Jelikož z nekromanta nic nedostali, začala u všech hlodat panika, jak se odtud dostat. Věděli sice, že pokud zemřou, tak se objeví zpět na křižovatce, ale pokoušet to nechtěli. Ale nakonec se Bourbon rozhodl pro sebevraždu a svůj srp si prohnal vnitřnostmi. Fernet pak odešel rychle díky seku Diega a ten se společně s Gotrekem rozeběhl pryč ze hřbitova, podivnou leptavou mlhou. Takže nakonec všichni zemřeli, ale objevili se na křižovatce (zde se přeli Fernet a Bourbon ohledně svých domácích mazlíčků) a to již věděli, že je čeká něco s trpaslíkem (na hřbitově byl totiž jenom poslední prázdný hrob s náhrobkem pokrytým trpasličími runami).

V podzemní říši - text v trpasličtině se družině nepodařilo přeložit

Zde se družina dostala do kontaktu s podivným národem feriů, který žil svojí touhou po pravých příbězích. Společně s jedním feriem se družina domluvila a přivedla starého trpaslíka Dalma, kterého našla v předešlé jeskyni. Z toho společně dostali jeho příběh o putování na povrch (Dalm byl první trpaslík, který viděl slunce) a po kupčení na tržišti jej předvedli v divadle. Úspěch to byl plný, feriové zrobili z radosti dvě mexické vlny a vyprávění se ocitlo v Jeskyni pravých příběhů, díky čemuž Dalm ještě naposledy uviděl slunce. To ale již na družinu přišla opět záře a ocitla se zpět na křižovatce.

Než postavy stačily něco pořádného vymyslet, přemohl je spánek a ony usnuly. A probudily se až po velice podivném snu venku, nedaleko moře. Ocitli se v Západní dálavě.

Západní království - Danérie se rozhodlo, podobně jako jiná království, založit svoji kolonii na Taře. Zatímco Almendor a Keledor se snažili dostat do nitra kontinentu skrze džungli proti proudu řek, Danéřané našli záliv, který se hluboce zařezával do vnitrozemí. Problém byl však ve velkém množství skřetů, jenž oblast urputně bránili. Urozený sněm (hlavní moc v zemi) se tedy usnesl na tom, že není v jeho silách vydržovat dálavu. Nepatrné území u ústí řeky Duren bylo předáno do správy Eldebranských rytířů a valkýr.

Ti nezaháleli a díky jejich odvaze a statečnosti se jim podařilo jednotky Zyla Červeného (červený drakočlověk, vládce skřetů, který se odtrhl od Khara Démona) porazit a vyčistit tak celé poříčí Durenu. Zde okolo řeky, mezi pouští Rychlé duny (domov tajemných pouštních elfů) a Zelanskými vrchy, se usadilo několik danérských šlechtických rodů a založily svá knížectví (Mučansko, Čerevo a další). V ústí Durenu pak vzniklo město Rilond, které pod správou rytířů vzkétalo a stalo se jedním z nejvýznamějších měst na Taře.

Urozený sněm ale nerad viděl, jak mu ucházejí zisky, a proto po sérii rozporuplných jednání, donutil Eldebranské rytíře předat dálavu zpět do jeho rukou. Rytířům tak zůstali jen některé pozemky v kolonii a řád se raději rozhodl soustředit na prozkoumávání Derteonu - bývalého arvedanského města, schovaného v podzemí, kde jsou ukryty poklady nedozírné ceny (podle některých i bájná Derteonská setba, artefakt nevídané moci). S jejich odchodem nastal úpadek Rilondu, který dal vzniknout nekalým živlům (vesměs koncentrovaných v nechvalně proslulé čtvrti Ďolík).

Západní dálava je nyní spolkem víceméně nezávislých knížectví, kde je každý šlechtic svým pánem a městem Rilond, kde působí královský místodržící. O něm a jeho spolupráci s gildou Varemar koluje nejedna zkazka. Přístup do dálavy je krom od moře (kde operuje značný počet pirátů) možný už jenom po trpasličí silnici ze severu. Východ a západ jsou ohraničny již zmíněnými horami a pouští a na jihu vládne Zyl svému Dračímu království v Tisíci jeskyních - zde často dochází ke konfliktům, neboť cílem mnoha stran je Derteon.

Města: Rilond, Velký trh, Nový Solnohrad

Karavaní stezky: k trpaslíkům do Zelanských vrchů (a dále do Východní dálavy), do Rychlých dun k pouštním elfům a do Údolí drahokamů v Nekonečných horách